Při dnešním přesunu na Julisku jsem se trochu zdržel v soupravě metra ve stanici Muzeum, neboť v posledním vagóně zkolaboval nějaký cestující, takže se čekalo na lékaře. Na Julisku jsem dorazil krátce po 16. hod a na zastávce jsem se pozdravil s panem Kockem, který se mě ptal na rodinu a tak. Dole v kotli už postávali Bagrista a Riči, takže jsem dorazil jako třetí. Nakonec se nás tam sešlo skoro padesát, včetně různě žlutorudě pomalovaných dětí, s největší pravděpodobností většina z řad žáků Dukly. Ovšem fandili fest. Přidávala se k nám někdy i tribuna, zvláště první řada nad kotlem hodně pomáhala. Velké překvapení přišlo v podobě ztraceného syna a dlouholetého bubeníka Betmena, který se v kotli zjevil nezvykle ostříhaný, bez bubnu, bez dresu, bez džínové vesty. A druhé překvapení byla účast tří fandů, táty, syna a vnuka Krejčích, z Čelákovic. Myslím, že jsem naposledy viděl na Julisce tátu na utkání o první místo v tabulce Pražského přeboru Dukla Praha - Horní Měcholupy. Tenkrát jsme prohráli.
Dnešní fotbal nevybočil z průměru, obrany předčily útok, brankáři moc práce neměli. Dukla měla dvě větší šance, Slavie jednu. Myslím, že s bodem byla spokojena obě mužstva. Nejlepším fanouškem byl zvolen Betmen za nečekaný návrat do rodiny dukláků a nejlepším hráčem Jan Vorel za dobrou poziční hru v obraně Žlutého baletu.