Středeční důležitý zápas na Julisce přinesl doposud nejvyšší návštěvu a přišel také rekordní počet hostujících fanoušků. Když jsme s Renatou dorazili ke stadionu, chvíli jsme postávali před vchodem, protože Renča zapomněla pernamentku u Forlana. Nakonec nám vytrhl trn z paty kouzelný dědeček, takže se Renča dostala dovnitř na platnou vstupenku. Do kotle, který byl z bezpečnostních důvodů posunut o sektor doprava, jsme dorazili těsně po 17.hod. Byl už téměř zaplněn, takže Renča musela požádat mladé němky, aby se posunuly o sedačku doprava. Němců v kotli bylo několik a všichni fandili Dukle. Byl tam nezvyklý počet hezkých dívek i fotbalové mládeže Dukly. Na zeleném pažitu nás Sparta hodně přehrávala, vždyť jí šlo o život. Ale zase tolik šancí neměla. Filip snad nemusel za celý zápas vytáhnout super zákrok. Někdy o poločasové pauze nějaký partyzán odvázal krajní malou vlajku Dukly před zraky pořadatele a ukradl ji. Ve 2.půli vsítila první gól Sparta, ale dlouho nevedla. Do věčných lovišťjí poslal Ivan Hrozný Lietava nádhernou hlavičkou. Celý kotel, včetně cizinců, vyskočil půl metru vysoko. A překvapivě i hlavní tribuna zařvala. A pak už jsme vychutnávali slastný pocit, že Sparta klesla na 3.flek, že nás v tomto ročníku ligy ani jednou neporazila a že v tabulce je jen krůček před námi. Po utkání větší skupina sparťanů slezla do spodní části hlavní tribuny a skandovala:"Hřebík ven, Hřebík ven!" a my zbylí v kotli řvali:"Ať žije Hřebík!"
Ještě jsem chtěl udělat fotky u sparťanského autobusu, ale to padlo, neboť se k němu stahovali nakrknutí sparťané. Nejlepším hráčem byl vyhlášen Jan Vorel, který to vzadu hasil a má největší podíl na tom, že na Filipa Radu nic nebezpečného neprošlo. Nejlepším fanouškem byl zvolen Jirka č.18, který fandil o stopéro a strhával ostatní.
Teď už nás čeká jen zájezd na poslední kolo do Olomouce, kde nás přijdou podpořit moraváci
na čele s Tomaštou.