Včera jsem odjížděl na Julisku docela s obavami. Jednak náš tým pořádně zbabral dva poslední zápasy a za druhé: Jeden z nás se byl čistě náhodně podívat ve čtvrtek na tréninku "A" týmu v Satalicích, který byl směřován právě na utkání se Spartou a na způsob zakládání jejích útoků. A náš fanoušek byl téměř zděšen z toho, co se při tréninku dělo za zády trenéra Hynka.
Přestože jsem se na Hradčanské žádného posílení dopravy na Julisku nevšiml (v 19:00 hodin jsem na autobus čekal s davy fanoušků několik minut), dorazil jsem na už hodně zaplněný stadion s předstihem. Kotel už byl solidně zaplněn a v čase zahájení utkání nás tam fandilo kolem čtyřiceti. Další z nás potom spíše kibicovali, než aby pořádně povzbuzovali. Sparťanský sektor byl prázdný, ale kotel v počtu asi 150 kousků stál vedle sektoru hostů, nedaleko od nás! Takže naše obavy byly na místě, zvláště potom, co po zažehnutí světlic a zapálení sedaček došlo z jejich strany i k slovnímu napadání jiných sparťanů, doprovázené házením plných kelímků s pivem i dělbuchů. A to i mezi fanoušky s dětmi!
V úvodu utkání byla Dukla lepším týmem, často se dostávala před branku Sparty a měla tam dvě slibné šance. Po deseti minutách převzala otěže zápasu do svých rukou Sparta a naši kluci se až do konce poločasu měli co ohánět. Ve druhé půli byla už hra vyrovnanější a postupem času začala přebírat iniciativu Dukla. Náš kotel byl jako u vytržení a hnal kluky na zteč. Honza Holenda se zbavil Štetiny a šel sám na Dúbravku. Už jsme viděli míč v síti, ale skončil na tyči. V samotném závěru jsme Spartu uzamkli před její pokutové území, ale Dúbravka zachránil Spartě remízu.
Novináři vesměs úroveň zápasu snižují, ale my výjezďáci víme své. Dukla nás svou touhou po odčinění ostudy v Domažlicích a Olomouci potěšila a komu se její včerejší výkon nelíbil, má smůlu. On totiž fanoušek, který aktivně fandí svému týmu celý zápas každé kolo, má úplně jiný pohled na jeho výkon, než ten, co zápas sleduje v klidu, bez emocí, bez fandění a maximálně pouze kibicuje.