Můj páteční den byl celý fotbalový, i když jsem do 14:09 jezdil. Měl jsem totiž svou oblíbenou linku 8, která končí v Podbabě. Kolem osmé ráno mě v zastávce Zelená někdo zaťuká na dveře kabiny a ona to Duklička, usměvavá Jana. Za jízdy jsme pokecali (snad mě žádný buzerant z Dopravního podniku neviděl a nenapsal, bylo by to za -800 Kč) a Jana mně sdělila, že se na Julisce asi ukáže, i když užívá antibiotika. Vystoupila na Těšnově a pak už se během mé služby nic zvláštního nestalo. Vlastně stalo. Asi v 10:30 jsem projížděl Palmovkou směr Hloubětín a náhle jsem zahlédl Forlana s Renčou, kráčející po levém obrubníku proti mně. Přes zvonění a blikání mě nezaregistrovali a ani já v ten okamžik nevěděl, jaká bije...
A později odpoledne už příprava na cestu a pak přesun do mokrých Dejvic. V metru na Muzeu jsem náhodně potkal, světe div se, ne FKD, ale Mengiho. Jeli jsme spolu na Dejvickou, kde se naše cesty rozdělily. Mengi zamířil pěšky k Topolům, já tramvají Pod Julisku. Tam z dukláků nikdo nenasával, tak mně nezbývalo nic jiného, než vyrazit směr stadion a vyšplhat po dlouhé době pověstné schody. Před pokladnami bylo minimum lidí a parkoviště zabrala stavba. Přesunul jsem se na autobusovou zastávku, kde byl sraz s Forlanem, pro kterého jsem měl připravenou pernamentku. Čekal jsem dlouho. Kolem prošli Pavel Nekola, ing.Dufek, Zájezd, Mengi, Herschel, Homokláda a také průvod fans Viktorky se zapálenými dýmovnicemi. Nechtěli se prát, tak jsem se nudil čekáním dál. Nakonec dorazil i Forlan a tak jsme se jako jedni z posledních dostali do našeho kotle asi 15 minut před začátkem zápasu. Kotel čítal kolem padesáti fans. Posílilo ho asi 7 fanoušků Schalke a nám známý fanda Dukly B.Bystrica. Těsně před nástupem obou týmů jsem se zdravil s Vlabosem a když jsem se pak otáčel k Michalovi, Vlabos náhle, nevím, z jakého důvodu (Snad spatřil FKD?) spadl na zadek mezi sedačky. Za mé pomoci vstal a řekl mně, že dnes budeme všichni vpravo. Já mu na to v legraci odpověděl:"A vlevo bude FKD". V té chvíli jsem se otočil a skoro za mnou stál Honibrko ze Stodůlek. Vlabos na něho hned vystartoval a co se dělo nebo nedělo za mými zády, nevím. Každopádně už jsem pak FKD nikde neviděl...
A to už začal ligový mač. V 17.minutě bylo vymalováno. Pedro vsítil naší třetí branku. I když Dukla nevsítila další gól, kotel neúnavně povzbuzoval až do konce. Nejlepším hráčem byl vyhlášen Miroslav Podrazský za krásný gól z trestného kopu a jednu asistenci. Nejlepšími fanoušky byli vyhlášeni Šue a Tomašta, kteří na tento zápas přicestovali až z Krnova a Zlatých Hor. Po utkání proběhla tradiční děkovačka a s výkřikem "Na Plzeň, Kozle, na Plzeň!" jsme se pomalu rozcházeli.

Na berounskou generálku na Gambrinus ligu jsme vyrazili z Opatova v nejsilnější sestavě. Tedy, vpředu s kapitánem Wripem a mnou, vzadu s Vlabosem, Mengim a Forlanem. Čekali jsme v Berouně kruté podmínky a příjemného soupeře, což se víceméně potvrdilo. Na mráz jsme ale byli dobře připraveni, až na Mengiho, který v noční přípravě ztratil rukavice a kulicha. Naštěstí celý den svítilo sluníčko, takže já pokrývku hlavy nepotřeboval a mohl jsem kulicha s nápisem DUKLA Mengimu zapůjčit. Snad mi ho brzy vrátí. Vstupné na utkání bylo druholigové, tedy 50 Kč, což odradilo od návštěvy plno našich fanoušků. Nakonec se nás sešlo v kotli u středové čáry osm. K naší pětici postupně přibili Riči, Berouňák a Podkova. Už od začátku utkání jsme začli mohutně povzbuzovat náš žlutý balet a když se za brankou hostů objevila slovenská vlajka, šála Dukly BB a ručně psaný transparent se srdcem a nápisem "DUKLIČKA NAŠA", patřící dvěma řvoucím a zpívajícím slovákům z Prahy a Kladna, nás kotel zavřel pusy až o poločase.Na to, jak rychle se o přestávce zpřátelily oba kotle, by KOUKal i KOUK. Po společném focení jsme se svorně odešli občerstvit do osvěžovny, kde došlo ke dvěma trapasům. Společensky už dost unavený slovák si spletl Karola Dobiaše s Karolem Duchoněm a já s Forlanem jsme si spletli pana Hubáčka v kulichu s Divákem č.4. Ale ta podoba byla neuvěřitelná a Forlan se musel zeptat, s kým máme tu čest. V druhém poločase už oba kotle fandily společně, převážně každý svým. Družba z kotlem Dukly BB byla navázána a minimálně jednoho z fans přivítáme v pátek na Julisce. Naše Duklička na zmrzlé, klouzavé umělce, před kamerou špiona ze Žižkova, zaslouženě vyhrála 3:1 a naznačila, že tým má na to navázat na své podzimní výkony. Nejlepším hráčem byl vyhlášen Patrik Gedeon, který jediný nastoupil pouze v trenýrkách,bez tepláků, a nejlepším fanouškem moje maličkost za pokřik:"Dukláci všech zemí, spojte se".Po zápase jsme našim hráčům poděkovali, fanouškům soupeře popřáli hodně bodů v lize, zaskandovali odjíždějícímu GŘ s Janem Suchopárkem i zmrzlým hráčům BB, kteří už seděli v klubovém autobuse.

Z páteční odpolední, tzv. polonoci, jsem domů dorazil v sobotu ve 2:35 a zalehl ve 2:55. Usnul jsem téměř okamžitě. Asi ve 4:30 mě probudilo Forlanovo chrápání. Zabil bych ho, protože v 7:20 vstávám. Jedeme do Berouna. Zabít ho by bylo řešení, jinak nepřestane. Musel jsem vstát z rozvrzané postele a jít na záchod, aby se probudil. To ale nestačilo. Tak jsem kopl do jeho matrace. Konečně se probudil. Když jsem znovu ulehl a zavřel oči, Forlan mi začal udělovat instrukce ohledně našeho ranního přesunu do Berouna. Zabil bych ho podruhé. Nemohl jsem usnout, moc už jsem toho nenaspal. Pak zazvonil jeho mobil, oči jsem neotevřel, ale mohlo být sedm hodin. Proč Forlan tak brzy vstává, když sraz s Divákem č.4 na Stodůlkách máme v 9:20? Samozřejmě nevstal. Zabil bych ho potřetí. V 7:20 zacinkal můj mobil, chtěl jsem mít dost času na přípravu cesty. Forlan měl sraz s Mengim na Florenci u metra, já se rozhodl pro přímější cestu přes Smíchovské nádraží, takže jsem mohl vyjít později. Nakonec jsem z metra na Stodůlkách vystoupil před devátou hodinou a rozhlížel jsem se, kterým východem vyjedu ven z metra a zda mě nepronásleduje Koukova "černá můra" FKD. V tom jsem spatřil Forlana s Mengim, kteří přijeli stejnou soupravou jako já. Nastal problém najít parkoviště, na kterém nás měl naložit Divák č.4. Na Stodůlkách ale u metra žádné větší parkoviště není, auta zde parkují před paneláky či firemními paláci. Nikdo z nás neměl číslo na Diváka č.4, tak jsme se rozdělili a každý šel na jinou stranu hledat Zdendovu červenou fabii. Mne napadlo zavolat si o číslo Diváka č.4 Hopkirkovi. Ten bleskově reagoval a tak jsme nakonec čekali na odvoz na autobusové zastávce u metra. Při čekání k nám přistoupila nějaká starší paní a ptala se, zda nevíme, kde je na Stodůlkách zvláštní škola, do které chodí její vnuk. Vzpomněli jsme si na FKD, který zde má bydliště, pokrčili rameny, a to už u nás zastavila červená fabie. No a za slabou půlhodinku nás Divák č.4 vyklopil v Berouně před ne příliš vábným hřištěm s jedinou hrací plochou.
Vstup stál 40 Kč (opět jsem zapomněl, že mám nárok na poloviční vstupné) a k tomu barevný program pro celý turnaj. Po příchodu na hřiště jsme se kolem rozcvičujícího Filipa Rady přesunuli do prostoru občerstvení, kde už postávali funkcionáři obou klubů. Po nástupu našeho týmu k rozcvičení jsme se pomalu, už s dorazivším Pecou, došourali k půlící čáře, tradičním to místě starých a klidných. Za chvilku se objevil Podkova a také Wrip s klobásou, zatímco tvrdší jádro z osádky jeho auta se přemístilo s Pecou na stáň za brankou, kde už ladily své hlasivky Forlan, Mengi a Divák č.4. Já zatím zůstával u středové čáry, kde byl předpoklad pohybu sličné pomezní asistenky. Po začátečním hvizdu pana rozhodčího chtěl ale asi patnáctiletý plzeňský kotel bít žoldáka do hlavy. Začal jsem být neklidný a tak mé kroky vedly mezi mladé. Nejprve jsem udělal pár snímků, ale mobilem, neboť digitál si vzala žena do Ostravy. V druhé části 1.poločasu začali být naši mladí a neklidní ještě neklidnější. Pokukovali přes ohradu kolem hřiště po okolních lesích a stráních. Nakonec se objevili vpravo pod lesíkem. Pomoc nepřišla z nebe, ale z vody. Maik a jeho 7 potápěčů. Mladí a neklidní posílili náš kotel, oživili jej pyrem i svojí dukláckou, několikrát zazpívanou hymnou (verze č.3). Takže, pane šéfredaktore Procházko z Hattricku, příště si rozmyslete, než se zase budete navážet do naší Dukly a počtu našich fanoušků! Fotbal dobrý, výkon Dukly dobrý, kotel dobrý. V kotli hrál prim Vlabos, Mengi s Forlanem nestačili chodit pro pivo. Jediné minus bylo, že se, po bitce toužící, Vlabos s nikým v Berouně nepopral. Těšit ho snad může, že večer po návratu z fotbalu v hospodě v Říčanech dostal na budku od finalisty amatérského mistrovství republiky v boxu v polotěžké váze. Podle toho, jak se po té nakládačce tlemil, si evidentně přišel na své.

Co o nas napsal Prochazka?

Jedna jeho zmínka o Dukle je z Hattricku Speciál Prosinec/leden 2011-12 v článku "Straka, či kukačka aneb kdo nefandí, není člověk". Cituji Pavla Procházku:"Vynikajícím tuzemským příkladem nesmírného významu fanoušků je případ pražské Dukly. Uměle vytvořený vojenský klub byl v minulém režimu léta absolutně nejlepší, hrál krásný fotbal, dostal se až do semifinále Poháru mistrů evropských zemích (tehdejší Liga mistrů), jeho největší hvězda Josef Masopust se stal nejlepším fotbalistou Evropy. A stejně Dukle téměř nikdo upřimně nefandil a na její stadion na Julisce chodilo pár tisíc "tichých" diváků. Ani rivalství tak nemělo smysl, nebylo s kým se hecovat." Tolik citace Pavla Procházky.