Docela mě mrzí, Delfíne, že se na julisce neukážeš, a že tě stará pustí jenom do Jihlavy.

PRCAT TOMIO OKAMURU,TO JE ČURÁK OD PÁNA BOHA.TÁHNI DO PÍČI TY ČÍNSKÁ SVINĚ!

Jebat TomášeOkamuru a teplouše Fojtîka

Brzdi,delfine, kterému stará nedala,že má mindrak.necte se mě dobře že urazis Tondu a Wripa,jsi blb.

Mengi ty jsi velkej feťáček,ale malej dukláček ty osle

HRÁČI TEN ZÁPAS URČITĚ NEVYPUSTILI A PŘEDVEDLI JENOM TO, NA CO MAJÍ. A NA PRVNÍ LIGU VĚTŠINA Z NICH SKUTEČNĚ NEMÁ. SE SLAVIÍ SE TO UKÁZALO NAPROSTO ZŘETELNĚ, PROTOŽE ZE SEKTORU HOSTŮ V EDENU JE SOLIDNÍ VÝHLED NA PROSTOR PŘED JEDNOU Z BRANEK. NEBUDU UKAZOVAT PRSTEM NA JEDNOTLIVÉ HRÁČE, OSTATNĚ NEDĚLAJÍ TO ANI TRENÉŘI TÝMU, ALE TROCHU MĚ TO PŘEKVAPILO U MARIA HOLKA. PŘESNOST PŘIHRÁVEK SE DÁ TŘEBA DOUČIT KOPÁNÍM O ZEĎ, PŘESNOST STŘELBY SE DÁ DOUČIT NAPŘÍKLAD TAK, ŽE VÁM TRENÉR BUDE HÁZET MÍČE RUKOU PO ZEMI A VY MU JE BUDETE VRACET NÁRTEM DO NÁRUČE. ALE RYCHLOST, TA SE NAUČIT NEDÁ.
NÁŠ ASI ČTYŘICETIČLENNÝ KOTEL TU VČEREJŠÍ PODÍVANOU SNÁŠEL CELKEM ROZUMNĚ, NAD TĚMI NEPATŘIČNÝMI PROJEVY (Ú-DE, SLÁVIE, ÚDE SLÁVIE) PŘEVLÁDALY TY PATŘIČNÉ. JAKO TŘEBA ZA STAVU 4:0 A 5:0 POKŘIK "VYROVNAT, VYROVNAT!". V PRŮBĚHU DRUHÉHO POLOČASU SE NAŠI MLADÍ A NEKLIDNÍ SVLÉKLI DO PŮL TĚLA, ALE NA KVALITU NAŠÍ HRY TO NEMĚLO VLIV A TAK SE ZASE PO NĚJAKÉ DOBĚ OBLÉKLI.
AČ OSTUDNÁ PORÁŽKA, OBĚ NA SOBĚ ZÁVISLÉ SKUPINY SE PO ZÁVĚREČNÉM HVIZDU SEŠLI V RÁMCI MOŽNOSTÍ U DĚKOVAČKY. A NÁŠ KOTEL SI PŘITOM ZASKANDOVAL:"PŘÍŠTĚ TŘI BODY, PŘÍŠTĚ TŘI BODY!" KÉŽ BY TOMU TAK BYLO A NÁM TY JEJICH BODY VLILY NOVOU SÍLU DO NAŠICH ZKORNATĚLÝCH ŽIL. A PANU MAJITELI, KDYŽ UŽ MU NEPOTEČOU Z DUKLY DALŠÍ PENÍZE, TAK MU ALESPOŇ NEPOTEČOU ANI NERVY...

Jen debil může poděkovat za flastr 5-0!!!Sparťani přijít ke kotli po porážce 5-0 tak je fans přinejlepším zlejou pivem,obšťastní nadávkami a spíš po nich nahází co bude po ruce a po zápase přijdou k autobusu,fanoušek Dukly poděkuje,fakt běžte do píči

Tak to promiň, to nejste fotbaloví fanoušci. Po porážce v Plzni 4:0 za námi přišel jenom trenér, tak jsme si stěžovali na vedení klubu. Ten hned uspořádal setkání hráčů s fanoušky, kde se nám hráči omluvili a už se to nestalo. Dukla je rodinný klub , takže se není co divit.

"STAL SE ZÁZRAK !" ŘVAL JSEM PO DĚKOVAČCE, PRODÍRAJÍC SE DAVY FANOUŠKŮ. NÁŠ TÝM, ZDECIMOVANÝ VLASTNÍ NESCHOPNOSTÍ, DOKÁZAL S VÝBORNOU KARVINOU OTOČIT VÝSLEDEK Z 0:2 NA 3:2 A ZACHRÁNIL TAK NEDOBYTNOST NAŠÍ JULISKY. ALE TO JE TO NEJMENŠÍ, CO DUKLA POTŘEBOVALA. V PŘÍPADĚ NAŠÍ PROHRY, KTERÁ UŽ BYLA OPRAVDU NA SPADNUTÍ, JSME SE ZŘÍTILI STŘEMHLAV NA SAMÝ CHVOST LIGOVÉ TABULKY. JAK SE PŘEDPOKLÁDALO, ŽE SE BUDEME V ZÁPASE S NEBEZPEČNOU KARVINOU HODNĚ TRÁPIT, SE DO PUNTÍKU, DO KAŽDÉ NAŠÍ PŘIHRÁVKY, DO KAŽDÉ NAŠÍ AKCE, PLNĚ POTVRDILO. KDYBY DUKLA PODÁVALA TAKOVÉ VÝKONY, JAKO VČERA I JINDY ČTRNÁCTÁ KARVINÁ, BUDEME SNAD NAŠE KLUKY NOSIT NA RAMENOU. ALE TO TEDY ROZHODNĚ NEPODÁVÁ.
NEBUDU ZDE PROZRAZOVAT NÁZORY, ANI VÝKŘIKY NAŠICH FANOUŠKŮ V KOTLI, JEN MŮŽU POZNAMENAT, ŽE JAK SE BLÍŽIL KONEC ZÁPASU A NAŠE NEPŘESNOSTI VE HŘE NARŮSTALI, NAŠI FANOUŠCI ZTRÁCELI NERVY, ZTRÁCELI TRPĚLIVOST, ZTRÁCELI SOUDNOST, ZTRÁCELI VÍRU. ČEHO JE MOC, TOHO JE PŘÍLIŠ. KDYŽ UŽ KONEČNĚ MÁME MOŽNOST ZALOŽIT SLIBNÝ ÚTOK, MÁME K TOMU PROSTOR, MÁME ÚPLNĚ VOLNÉHO HRÁČE NA OPAČNÉ STRANĚ HŘIŠTĚ, PŘIJDE NAPROSTO ŠPATNÁ PŘIHRÁVKA. A TO STÁLE DOKOLA.
VŮBEC NIKDO UŽ NEVĚŘIL (NO, MOŽNÁ MARTIN STEP), ŽE TEN VÝSLEDEK JEŠTĚ OTOČÍME. ALE ONO SE TO KLUKŮM POVEDLO A PO DLOUHÉ DOBĚ NÁM NA JULISCE PŘIPRAVILI CHVILKY NEUVĚŘITELNÉHO ŠTĚSTÍ. VŠEM FANOUŠKŮM TAK SPADL ZE SRDCE VELKÝ BALVAN, TO BYLO VIDĚT ÚPLNĚ NA VŠECH. KÉŽ BA SE TO NEPOKAZILO PŘÍŠTÍ KOLO NA SLAVII A MY TAK MOHLI OSLAVOVAT TITUL PŮLMISTRA PRAHY !

S obavami odjíždělo nás deset statečných z Opatova směr Brno s dvěma butylkami slivovičky a pálenky v batůžkách, jednak k posílení naší nervové soustavy, a za druhé k ohřátí organismu na studené betonové tribuně na Srbské. Tam nás v sektoru doplnili dva Moraváci a pak ještě tříčlenná anglická ekipa na čele s Colinem Jonesem. Hned od začátku utkání bylo zřejmé, že nás zase čeká hrůzostrašný poločas, odehrávající se před naší brankou, na dohled našich vyděšených očí. Jediná spokojenost v našem sektoru panovala s přísunem piva a klobás, které na pohled lákaly k nakousnutí, ale podle specialisty na klobásy Betmena "byly nějaký divný".
Při fotbale jsme se třásly nejen zimou, ale i z toho, co se dělo v prostoru před naší brankou. Obdobnému debaklu jako v první půli v Plzni 4:0 zabránil Filip Rada, který dělal v brance divy. Náš nekoukatelný fotbal trval dobrou hodinu a až pak jsme začali trochu připomínat profesionální fotbalisty. To už v sektoru řádil pořádně rozparáděný Colin, který začal rozeřvávat náš kotel a nechtěně vymyslel nový pokřik. Zařval "jédémé", my mu odpověděli "Du-kla". A zase "jédémé", "Du-kla". To se zopakovalo asi šestkrát. Pak to Colin otočil a začal řvát "Du-kla" a my mu zase odpovídaly "jedemé" a to opět asi osmkrát. A končilo to společným skandováním "Jedemé, Du-kla, jedemé". Docela se nám to zalíbilo a několikrát jsme tento pokřik zopakovali.
Z Brna jsme si nakonec vezli jeden bod, který je pro nás po těch ostudných šedesáti minutách opravdu zlatý. Teď nás čeká v sobotu nenáviděná Karviná a já jen doufám, že ji tak budou brát i naši hráči a že je to přinutí zvednout se a předvést to, co by mělo být pro dobře placené fotbalisty samozřejmostí: Přesně si přihrát na tři metry a z pěti metrů rozvlnit soupeřovu síť.