Tak konečně na svém místě.

Na sobotní výjezd jsem vypadl přímo z práce a jel k nádraží Hostivař, odkud jsme vyrazili na Liberec Marcelovým autem v sestavě: Marcelo, Buky, já a Renata. U Boleslavi jsme přibrali Ričiho a takto jsme dorazili do Liberce. Už ve městě vystoupila Renča a zapadla do komplexu Babylon. Kdyby věděla, s čím se setká v tamní masérně, raději by šla na fotbal. Tradičně nám chvíli trvalo, než jsme našli příslušné parkoviště a málem jsme při jednom zacouvání nabourali auto, které zastavilo za námi. Později na stadionu jsme zjistili, že v tom autě seděli Michal a Vlabos. K dalšímu konfliktu málem došlo na parkovišti pro hosty. Když jsme tam vylezli z auta, za dohledu asi osmi městských strážníků, tak se na parkoviště přiřítil cyklista ve stylu dojezdu kdysi slavného cyklistického Závodu míru na škvárovém oválu a začal pořvávat na Marcela, že při otáčení ohrozil ženu na kole a dítě. Nechápavě jsme na něj koukali a když pokračoval, zakřičel jsem na něj, ať si vezme prášek, a byl klid. Do kotle jsme se scházeli postupně, podle toho, jak dorazili auta z Říčan, Brandýsa a vlak z Prahy. Nakonec se nás v sektoru sešlo 15. Fotbal a hlavně skóre se pro nás vyvíjelo dobře, stejně jako se Spartou, ale opět jsme vedení, a tentokrát ani remízu, neudrželi. Přesto proběhla děkovačka, kterou vzdal pouze Filip Rada. Domácí fotbalisté při své děkovačce procházeli snad kolem celého hřiště, takže se dostali i do našeho rohu. Tak jsme k nim mezi mříže napřáhli pravice a křičeli na ně, ať si poradí s Kluží. Ti nejmladší v modrých dresech a s nimi i Tomáš Janů nám podali ruku a Tomáš se optal, zda jsme chodili na starou Duklu a tak. A pak už jsme se vydali směr domov. Když jsme projížděli kolem autobusové zastávky u stadionu, osazenstvo zastávky nám zatleskalo... U Babylonu jsme přibrali Renču, která nám pak líčila, jak jí tamní masér chtěl zmasírovat úplně kompletně a ještě nahou! Tak mu řekla, že přijde raději za hodinu a už se tam neobjevila. Poté vzala za vděk masáž jedné ukrajinské masérky. Dobrá nálada v našem autě panovala i přes porážku až do Prahy. Nejlepším hráčem byl vyhlášen Tom Božič za skvělou práci, především v 1.poločase, kdy se pohyboval před brankou u našeho sektoru a odvracel velké množství nebezpečných centrů do pokutového území Dukly. Nejlepším fanouškem byl pak vyhlášen Marcelo za to, že svým vozem přivezl do kotle nejvíce fanoušků Dukly.

Třídenní soustředění před včerejším zahajovacím a prestižním ligovém utkání se Spartou jsem absolvoval s drahou polovičkou v Českém ráji u rodičů slavného fanouška Dukly Jirky Pažouta, který zemřel tragicky před šesti lety. Soustředění bylo potřeba, neboť včerejší derby si vyžadovalo, co se týče fandění v kotli, absolutní sousředení a úsilí. Když jsem hodinu před začátkem utkání vystoupil v Podbabě s tramvaje a vydal se k historickým schodům, které vadou k Julisce, míjel jsem skupinku asi pětatřicetiletých sparťanů, kteří si všimli nápisu na mém tričku: HRDÝ NA SVŮJ KLUB a hned mě začali heftovat."Pane, byl jste na vojně?" A já jim odvětil:"Na vojně jsem byl a nesnášel jsem lampasáky a sparťany"! To jsem ještě jednou zopakoval a tím to všechno zkončilo. Ale schody jsem raději vyšel co nejrychleji a nahoře jsem byl úplně drogy. Hned u spodních pokladen jsem zakoupil od Hopkirka permanentku a dostal i jednoho volňáska pro Vaniše, na kterého jsem potom čekal u vrchního vchodu pro volný vstup. Tam jsem musel přečkat přicházející sparťanský kotel se zapálenými a čadícími světlicemi. Jeden si všiml mého trička a zakřičel:"Sundej to!". Já odvětil:"Smrdíte!" Za průvodem přijel autobus s Vanišem a za chvilku jsme byli v našem kotli. Ten byl včera díky mnoha faktorům trochu prořídlý a ani nefandil jednotně. Navíc chyběl maxidres, Marcelův transparent, Wripův velký znak fanklubu a kupodivu i vlajky. Takže nakonec jsem musel vyndat z ruksaku své tři historické vlajky a čtvrtou pak pověsil na oplocení Bagrista. V kotli bylo i překvapivě málo triček Dukly a zachraňovaly to krásné fotbalistky Dukly Jižní Město, kterých přišlo pět v kompletních žlutých dresech. Nádhera! Před zápasem jsem se pozdravil s mnoha dukláky a i s opilým blonďatým potápěčem. To jsem si hned říkal: Hochu, s tebou budou, a i ty budeš mít, problémy, především po zápase. A taky, že jo. Potápěč se celý zápas potácel po kotli, většinu času s utrženou sedačkou na hlavě, snažil se vtrhnout do hřiště a v jednu chvíli se dokolíbal až ke kotli zdivočelých rudochů a vyměňoval si s nimi názory na holení pánského přirození. Musel pro něho doběhnout Mengi, jinak bylo zle. To už jsme vedli nad nenáviděným soupeřem 1:0. Několik minut na to do našeho sektoru napochodovali dva opilí, blázniví, pětatřicetiletí sparťani s mladou dívkou a začali skandovat:"Sparta, Sparta!" První se na ně vrhl, kdo jiný, než čerstvý otec Jirka, a pak už jsme je hnali ven ze sektoru, už za asistence pořadatelů. V 2.poločase nás Sparta stále více špendlila před naši branku, zdivočelí rudoši v kotli byli stále nepříčetnější, stále více dělbuchů přistávalo na červeném tartanu, rozhodčí stále více zákroků a míčů pískal pro hosty, čímž vyvolával stále větší vlny hněvu našeho kotle na svou adresu. Takže nikoho ani nepřekvapilo, že rozhodčí nastavil neskutečných 5 minut a dotlačil Spartu v 94.min k vyrovnání. Když kopyto Kweuke vyrovnal, já už dávno stál u plotu, tradičně jako první, připravený k děkovačce za výhru nad Železnou Spartou. Kupodivu mě ten vyrovnávací gól v nastavení ani moc nebolel, protože i remíza se Spartou je fantastická. Ale v ráži jsem byl. Když jsem viděl, jak sparťanský tým kráčí ruku v ruce k těm krvelačným rudochům (až k nim nedošel), zařval jsem na ně dvakrát, s prominutím:"Kam jdete, vy sparťanský hovna!" Ohlížel se za mnou jeden fotograf, myslím místní, a kroutil hlavou.Něco jsem na něj křičel, asi v tom smyslu, proč ti hráči jim jdou děkovat. To už nedaleko mne řval od plotu Vztekloun na rozhodčí nadávky nejtěžšího kalibru. Když jsem sundaval z oplocení svoje vlajky, prošel kolem Dani Chigou a vstoupil do hřiště. Zavolal jsem na něj:"Ahoj, Dani!" Odpověděl na pozdrav a já ještě dodal:"Dneska by jsi na Spartu platil". Pak už jsem se s Vanišem vydal k východu a u bazénu jsme spatřili už dříve zmiňovaného, blonďatého potápěče s rozbitými rty, který nás žádal o něco na utření krve. Kolem něho stály Dlouhý, Široký a Svačinář. Dozvěděli jsme se, že potápěče napadlo několik rudochů a dostal pár ran pěstí do obličeje. A prý čekají venku. Pak jsme vyšli z dolní brány a tam jsem se dozvěděl, kteří sparťani to byli. Stáli a seděli v parku u sochy JM. Já se tam vydal, opřel jsem se o podstavec sochy naší živé legendy a upřeně jsem je pozoroval. Když se dva naši mladí a neklidní s blonďákem vydali ulicí Čínskou dolů, sparťani se zvedli a vydali se za nimi. Mezitím se vydala dolů i naše pětičlenná skupinka. Dres Dukly měl pouze Svačinář a já měl tričko s dříve zmiňovaným nápisem. Šli jsme těsně před nimi, já se neotáčel, takže ani nevím, kolik jich bylo. Dole na první křižovatce stáli dva "měšťáci, prošli jsme kolem a náhle proti nám kráčeli ti tři naši potápěči, kteří šli původně před námi a nyní se vraceli, protože vpředu čekala další skupina rudochů. Kam ti tři došli a jak dopadli, nevím. Náhle začalo pršet, tak se nás pět ukrylo před deštěm do průchodu do dvora dejvického bloku. Náhle mně zazvonil mobil, takže jsem začal mluvit s manželkou a jak to tak bývá, při telefonování jsem se povětšinou díval do země. Koutkem oka jsem viděl, jak nás obklopuje skupinka sparťanů (kluci prý slyšeli, jak se dohadovali, kdo na koho půjde), o 40 let mladších než já, a jak Vaniš poodešel přivolat policisty. Ti nás doprovodili na hlavní, tam nás opustili a doporučili, abychom v případě potřeby zavolali mobilem policii. Naštěstí už k žádnému ataku nedošlo, domů tramvají jsme jeli s přátelštějšími sparťany a jeden s opičkou mně dokonce věnoval půllitr.

V sobotu sice u nás na Jižním Městě hraje od 10:15 hod v České lize náš úspěšný mládežnický tým U-19, který s 57 body drží třetí místo, s druhým týmem tabulky Spartou B, která zatím získala 66 bodů, ale na Julisce, poprvé na hlavním hřišti, nastoupí ve II.lize naše děvčata, která jsou čtvrtá a mají na svém kontě 22 bodů. Soupeřkami jim bude desátá Příbram, která na svém hřišti, před našimi zraky, dostala od Dukly desítku. Podaří se to našim Žlutým baletkám i v sobotu? Jsem zvědavý a proto dám přednost děvčatům. I v sobotu odpoledne mám dilema, zda pojedu na Mořinu podpořit od 14 hodin děvčata Dukly JM v mistrovském utkání III.ligy s domácím Baníkem Mořina (naše holky jsou zatím šesté se ziskem 24 bodů, jejich hostitelky desáté s 13 body na kontě), nebo se vydám do Střešovic, kde od 17 hodin hraje naše druhá U-18 s domácími Střešovicemi, které jsou sedmé a získaly zatím 35 bodů. Naše osmnáctka získala bodů 64. Neděle je celkem jasná. Od 10:15 hraje v divizi naše desáté "béčko", které doposud vybojovalo 31 bodů, s pátou Voticí, která utžila bodů 44. Pak se přesunu na Štěpničnou, kde asi nestihnu začátek utkání (12:30 hod) České ligy Meteor - Dukla U-17. Meteor je jedenáctý se ziskem 20 bodů, Dukla U-17 na 14.místě získala 10 bodů. Hned po nich. od 14:30, nastoupí proti 14. Meteoru naše jedenáctá U-16, která má na kontě 23 bodů, zatímco Meteor pouze 6. Takže přijďte podpořit naše týmy v dalších bojích o mistrovské body!

Trochu mě komplikuje návštěvu fotbalových víkendových zápasů závěrečný program hokejového MS, které si nemohu nechat ujít. Musím to nějak vyřešit, i třeba za pomoci videa. Takže v sobotu bych rád shlédl třetiligové utkání žen ve Volkovově mezi 5. Duklou JM (24 bodů) a 3.Pavlíkovem (36). Odpoledne potom v 16 hod ve Shulhoffově utkání pražského přeboru mezi 2.Duklou Praha U-18 (61) a 6.Unionem Vršovice (38). V neděli mě láká navštívit utkání české ligy dorostu v Mikulovce. Od 10:15 hod hraje 14. Dukla Praha U-17 (9) s 9. Chrudimí (19) a od 12:15 hod 11.Dukla Praha U-16 (23) s 10. Chrudimí (27). Ve Volkovově od 14:30 hod se hraje utkání I.třídy st. dorostu mezi 5. Chodovem (39) a 6. Duklou Praha U-17 C (35). A od 17 hod se utká v Shulhoffově ve II.třídě mužů 11. Dukla JM (19) s 1. Kolovraty (45). Takže velký počet zápasů bych o víkendu mohl stihnout, stejně jako boje o medaile na MS v hokeji.

Na včerejší utkání cestovalo z Prahy 12 fans a navíc přišlo a přijelo do kotle asi 8 moraváků, včetně Davida, Šueho a Tomašty. Když jsme se mikrobusem blížili k Olomouci, začalo pršet, když jsme odjížděli, svítilo nám do očí slunce. Fotbal se včera hrál útočný, stejně jako Sigma, mohla vyhrát Dukla. Divný první gól do sítě Tomáše Kučery padl už ve 3.min. Dukla do půle vyrovnala a ve 2.poločase měl životní šanci Pepa Marek. Jeho střela po úniku z pravé strany šla podél gólmana i pravé tyče. Nedali jsme, dostali jsme. Za nepříznivého stavu 2:1 dvakrát měli naši hráči proti sobě pouze brankáře a nedali. V závěru se přesunul na hrot útoku Honza Vorel a když na hranici pokutového území ťukl míč do vyložené šance jednomu z útočníků, asistent odmával poněkolikáté problematický ofsajd. Tohoto rozhodčího si oblíbil zejména Šue, který ho celý zápas častoval výroky, známými spíše ze zdravovědy, V samotném závěru ještě Tomáš Kučera chytil vyloženou šanci domácích a za chvilku byl konec. Naši hráči nám přišli zatleskat a i přes nepříjemné mříže a pletivo si s námi plácli. Zatleskat nám přišli i oba trenéři a Luboš Kozel se nám i poklonil. Nejlepším hráčem byl vyhlášen Jan Vorel za dobrou práci vzadu i vpředu. Nejlepším fanouškem pak Roman Herschel Lavička, který cestoval na Hanou po trase Louny, Praha, Olomouc, a po prvním problematickém gólu domácích šel vytýkat asistentovi chybu téměř z očí do očí. S hráči se před letní přestávkou sejdeme ještě ve středu na Julisce, kde jim poděkujeme za fantastické konečné umístění v lize a předáme jim tradiční bublinky.

Středeční důležitý zápas na Julisce přinesl doposud nejvyšší návštěvu a přišel také rekordní počet hostujících fanoušků. Když jsme s Renatou dorazili ke stadionu, chvíli jsme postávali před vchodem, protože Renča zapomněla pernamentku u Forlana. Nakonec nám vytrhl trn z paty kouzelný dědeček, takže se Renča dostala dovnitř na platnou vstupenku. Do kotle, který byl z bezpečnostních důvodů posunut o sektor doprava, jsme dorazili těsně po 17.hod. Byl už téměř zaplněn, takže Renča musela požádat mladé němky, aby se posunuly o sedačku doprava. Němců v kotli bylo několik a všichni fandili Dukle. Byl tam nezvyklý počet hezkých dívek i fotbalové mládeže Dukly. Na zeleném pažitu nás Sparta hodně přehrávala, vždyť jí šlo o život. Ale zase tolik šancí neměla. Filip snad nemusel za celý zápas vytáhnout super zákrok. Někdy o poločasové pauze nějaký partyzán odvázal krajní malou vlajku Dukly před zraky pořadatele a ukradl ji. Ve 2.půli vsítila první gól Sparta, ale dlouho nevedla. Do věčných lovišťjí poslal Ivan Hrozný Lietava nádhernou hlavičkou. Celý kotel, včetně cizinců, vyskočil půl metru vysoko. A překvapivě i hlavní tribuna zařvala. A pak už jsme vychutnávali slastný pocit, že Sparta klesla na 3.flek, že nás v tomto ročníku ligy ani jednou neporazila a že v tabulce je jen krůček před námi. Po utkání větší skupina sparťanů slezla do spodní části hlavní tribuny a skandovala:"Hřebík ven, Hřebík ven!" a my zbylí v kotli řvali:"Ať žije Hřebík!"
Ještě jsem chtěl udělat fotky u sparťanského autobusu, ale to padlo, neboť se k němu stahovali nakrknutí sparťané. Nejlepším hráčem byl vyhlášen Jan Vorel, který to vzadu hasil a má největší podíl na tom, že na Filipa Radu nic nebezpečného neprošlo. Nejlepším fanouškem byl zvolen Jirka č.18, který fandil o stopéro a strhával ostatní.
Teď už nás čeká jen zájezd na poslední kolo do Olomouce, kde nás přijdou podpořit moraváci
na čele s Tomaštou.

Včerejšího autobusového zájezdu Fanklubu Dukly se zúčastnilo 18 fandů. Mezi nimi překvapivě i Šue z dalekého Krnova. Skoro celou cestu pršelo a deštěm nás přivítaly i Teplice. Po vlastní ose do našeho sektoru dorazili Kouk, Michal, Vlabos, Potápěč v tričku teplických hooligans, Forlan a 2 fanoušci ze zdejšího kraje. Z místních lázní si na fotbal odskočil p.Vaníček sen. Kotel tak čítal kolem 30 fans. Těsně po začátku zápasu přestalo pršet a začalo trápení našeho týmu v 1.poločase. Trenér Kozel totiž šetřil opory týmu na středeční utkání roku o mistra Prahy se Spartou., Bez Švejdíka, Gedeona, Lietavy byl náš výkon tragický a neklidní mladí fans znechuceni opustili ve 43.min náš sektor.
Do 2.poločasu nastoupili Švejdík a Podrazký, hra se vyrovnala a přišly i šance Dukly. Ale včera jí nebylo přáno. I největší šance, kdy běžely tři naši hráči na samotného brankáře domácích, skončila na břevně. Takže po 90 minutách svítil na světelné tabuli výsledek 4:0.
Po utkání jsme nastoupili do našeho autobusu, přistaveného hned u východu ze sektoru hostů. Zatímco se Hopkirk domlouval s policií na našem odsunu, nedaleko od autobusu, obklopeném pěti policejními vozy, procházeli naši neklidní mladí a skandovali:"Du-kla Teplice, Dukla Teplice!". Pak zmizeli v husté zeleni. Od Stínadel nás doprovázely dva policejní vozy se zapnutým majákem. V autobusu díky tomu byla dobrá nálada, protože jsme podezírali šest našich neklidných mladých, že ty policejní manévry mají na svědomí oni. A když autobus projížděl kolem ruin starého stadionu, padaly hlášky, že ho naši mladí pěkně poničili. Jeden houkající vůz nás doprovodil daleko z města, což bylo v autobusu komentováno hláškami typu:"Vezou nás na kulometnou střelnici, aby zlikvidovali tvrdé jádro Dukly," nebo:"Vezou nás do ZOO, kde se my, dukláci, budeme rozmnožovat," apod. Dobrá nálada pak trvala celou cestu a většina fandů konstatovala, že v případě úspěchu se Spartou ve středu, bude včerejší výkon hráčům odpuštěn. Nejlepším hráčem byl dnes vyhlášen Jan Svatonský, který znamenal jako jeden z mála hráčů Dukly jakés takés nebezpečí pro branku Teplic. Nejlepším fanouškem byl zvolen Šue, který přijel z největší dálky a vydržel na tribuně až do konce.

Vlabos mě v týdnu pozval na včerejšek k Topolům na setkání dukláků a následující společný průvod na Julisku. U Topolů se sešla dobrá společnost, ale nevelká: Michal, Vlabos, Forlan, Divák č.4, Peco, Maxík. Takže průvod v 5 lidech (Michal jel busem) probíhal v poklidu, o jrdiné vzrušení se postaral Vlabos hned na začátku, když přecházel hlavní ulici na červenou... Slunce do nás bušilo a šlo se do kopce, ale na stadion jsme došli v relativně dobré kondici. Podle počtu účastníků průvodu se dalo usuzovat, že nás v kotli nebude jako obvykle. To se následně potvrdilo. Nechyběli sice Kouk, Herschel, již zmiňovaný Maxík, z těch přespolních, ale chyběli potápěči. A když bubnování Betmenovi, který konečně přišel vystrojený, jak jej známe z dřívějška, moc nešlo, kotel bojovně vůbec nepůsobil. Ještě že MilánekBagristů bubnoval do svého bubínku neúnavně celý 1.poločas a i o přestávce. Seděl v dresu Dukly mezi dvěma bubeníky, tátou a Buchym, a zdárně oběma sekundoval. ve druhé půli vyměnil bubínek za trubku a opět zdárně podporoval náš tým. Za to byl po zásluze vyhodnocen nejlepším fanouškem. Nejlepším hráčem byl zvolen Jan Pázler, který roste zápas od zápasu. Škoda, že se včera nepodařilo po několika jeho dobrých průnikách zakončit. Dukla včera nastoupila proti týmu ze špičky GL, který ukázal svou kvalitu. Ale stejně jako na podzim v Boleslavi, i na Julisce včera , měla Dukla na to uspět. I po snížení na 1:2 čtyři minuty před koncem šance přišly. Nepovedlo se. Není třeba věšet hlavy. Po utkání byli naši fotbalisté trochu zdrcení a musel je na trávník přijít povzbudit trenér Kozel, který jim pomáhal na nohy a každému podal ruku. Hoši, i 5.místo je v nováčkovské sezóně fantastický úspěch! To jsme také včera při námi vynucené děkovačce hráčům řekli.