Včerejší den jsem si dopředu vytipoval jako fotbalový a tak jsem ráno vyrazil ze severu, konkrétně ze sídliště Sever v České Lípě, na Prahu. V plánu bylo zhlédnutí dvou přípravných zápasů našich dorostenců na Mikulovce a dvou odpoledních na Julisce, kde měly hrát dorostenky a po nich ženy.
Na Mikulovku jsem dorazil zhruba v 10.minutě prvního utkání, v němž nastoupila naše U19 proti A týmu Slavoje Podolí. Naši hoši si s chutí zastříleli a 4.týmu I.A třídy nasázeli bůra. A nebýt zahozené penalty za stavu 5:0, mohl být debakl vyšší.
Začátek druhého přípravného utkání se posunul o 15 minut, takže jsem měl obavy, zda stihnu začátek zápasu dorostenek na Julisce. Utkání s Libuší bylo vyrovnané, ale našemu týmu se dařilo v prvním poločase střelecky a vyhrál ho 4:0. To byl i konečný výsledek, neboť v další hře už gól nepadl. I tak jsme včera na Mikulovce ve dvojutkání viděli 9 gólů a plno pohledných akcí od chlapců ve žlutých dresech.
Hned po utkání jsem pospíchal na druhý konec Prahy, na Julisku. Jaké bylo mé překvapení, když jsem tam na umělé trávě spatřil místo hrajících dorostenek trénující juniory a mezi nimi vždy pohodového Daniho Chigua. Proč se zápas dorostenek nekonal, jsem se nepídil a po skončení tréninku jsem si šel koupit svačinu do nového Kauflandu pod Julisku. To mi tak nějak zaplnilo čas před utkáním žen Dukly Praha s Olomoucí, vedoucím týmem II.Moravské ženské fotbalové ligy.
Naše děvčata, pátá po podzimu v české lize, se nedokázala prosadit proti zkušenějším soupeřkám a v utkání třikrát inkasovala. V závěru se jim pak podařilo snížit na přijatelný výsledek 1:3. I přes porážku se mi líbili holky v obraně a Lenka v brance. Druhá ženská liga začíná 24.3. a děvčata mají těžký začátek. V prvních pěti kolech hrají třikrát s týmy v tabulce před nimi, včetně lídrem soutěže Bohemians 2005 (6.4. v 10:30 na Julisce). Ještě je však před ligou čeká doma 19.3. v 19 hodin atraktivní soupeř SK Slavia Praha v Poháru KFŽ. Pro nás přespolní je začátek tohoto úterního střetnutí opravdu vražedný, zvláště, když v neděli 17. se chystáme do Plzně na Viktorku a 18. do Liberce na juniorku.Snad bude vražedný i pro naše soupeřky, o horší skóre druhý tým prvoligové tabulky.
Pak už jsem na kost promrzlý, s hrozně bolícími zády, po osmihodinovém postávání v ochozech dvou stadionů vyrazil zpět k domovu a dnes už se připravuji na zítřejší cestu za Dukličkou na nepopulární Slovácko.

Začátek jarní části soutěže byl pro mě nakonec díky televiznímu přenosu hotovou katastrofou. Ještě, než k termínům jara řekly poslední slovo tv stanice, dávno předtím se objevil na foru fanklubu termín zápasů Dukly v Teplicích neděle 24.2. Ten mi, vzhledem k ukončení našeho soustředění v lázních Berta v Třeboni v týž den, vyhovoval. Po několika týdnech se však na internetových stránkách Dukly u tohoto zápasu objevil termín sobota 23.2. ten pro nás sice nebyl ideální, ale já bych Teplice dal.
Asi měsíc před zahájením ligy jsem na stránkách fotbalového svazu k mé spokojenosti našel staronový termín konání utkání v Teplicích neděle 24.2. Bylo jasné, že ještě může být změna po vstupu televizí do termínové listiny, ale moc jsem si to nepřipouštěl. Ale stalo se to, co se stát nemělo. A to to, že při našem pobytu v lázních v Třeboni byl kvůli tv přenosu termín definitivně změněn na pátek 22.2., jediný pro nás nevyhovující hrací den.
Šance, že bych v pátek dorazil do Teplic, tak byla O,1%. A musím konstatovat, že další utkání Dukly na Slovácku se kvůli televizi koná pro mě v ten nejnevhodnější hrací den, a to v pondělí 4.3. No, uvidíme...
Zápas Dukly s Teplicemi jsem tedy sledoval na lázeňské televizi. Hra Dukly mě v prvním poločase potěšila a Kaloudův gól dal zapomenout na čtyři neproměněné šance. Druhý poločas však byl pro televizního fanouška Dukly utrpením. Přestože se častěji hrálo na půlce domácích, jejich branku jsme téměř neohrozili a těch nepřesností a ztracených míčů bylo strašně moc.
Nejlepším hráčem byl zvolen Tomáš Berger, který byl v prvním poločase hodně vidět a z pravé strany motal hlavy domácím obráncům.

Včera jsem cestoval na Julisku z Ostravy autem do Sobotky a odtud autobusem do Prahy. Na stadion jsem dorazil mezi prvními sty diváky, protože jsem dostal podsedák se znakem Dukly. Do kotle jsem dorazil jako třetí a má další cesta vedla na wc. Asi jsem tam strávil delší dobu, protože po mém návratu byl kotel už dost zaplněný. Nakonec se nás sešlo na třicet. Z největší dálky přijeli Maratonec a Šue, po delší době přišli DC4, Peca a Hyneček. V průběhu dnešního kvalitního ligového souboje pak přicházeli další, jako Tomášek, Honza Tartan, Duklička, takže s třemi cizinci nás bylo snad čtyřicet.
Včera dost fandila a odpovídala nám i hlavní tribuna, takže atmosféra na Julisce byla super. A v ní se hrál rychlý, útočný fotbal s častou střelbou a šancemi na obou stranách. Těch ale Dukla měla víc, vždyť např. Tomáš Berger měl tři vyložené.
Dnes jsme byli hodně spokojeni s výkonem našeho týmu. Chlapcům jsme to pak při děkovačce dali pocítit a našeho poděkování se dostalo i trenérovi Kozlovi, který si s námi také přišel plácnout.
Nejlepším hráčem z mnoha vynikajících byl zvolen Zbyněk Pospěch, který dvakrát zavěsil a to ještě za zákroky na něho v pokutovém území mohly být písknuty dvě až tři penalty. Nejlepším fanouškem se stal Radim Homokláda, který do fandění zapojil všechny údy a byl to on, kdo burcoval k fandění hlavní tribunu.

Z pondělního utkání v Boleslavi jsem měl trochu obavy, protože na Bolku to Dukla prostě neumí. Do Boleslavi mě opět přivezla Renča a pak dál pokračovala do Sobotky za rodiči Jirky Pažouta. Od Lidlu jsem se vydal pomalou chůzí do města, směr stadion. Když jsem zahlédl jeho stožáry, zbývalo do začátku utkání asi 70 minut. Uvažoval jsem, že si obejdu celý stadion, udělám nějaké snímky a někde zakoupím program. Udělal jsem několik kroků a vzpomněl si, že musím vybrat peníze. Takže mně nezbývalo, než udělat čelem vzad a jít v potemnělé, mně neznámé Boleslavi hledat bankomat ČS. Naštěstí jsem brzy spatřil poutač ke Kauflandu a bylo vyhráno. Takže jsem se brzy ocitl zase na cestě kolem stadionu. Obešel jsem roh, ve kterém je vstup pro hostující fanoušky, a ocitl se v poměrně rušné ulici, kde se nachází i pobočka ČS s bankomatem! Před spořitelnou už z dálky bylo vidět skupinku lidí postávat kolem auta se všemi otevřenými dveřmi. Hned mě napadlo, že by to mohli být fanoušci Dukly. A taky že ano.
Popošel jsem blíž a první, kdo mi padli do oka, byli Vlabos, Michal a Katka. Z druhé strany ulice jsem jim pokynul rukou, ale neviděli mě. Tak jsem se tam posadil na lavičku a čekal, až vyrazí na fotbal. Ale náhle mým směrem vyrazil přes ulici Mengi a hned mě poznal. Upozornil na mě ostatní a šel si odlehčit. Pak jsme se, už oba, přemístili před spořitelnu, kde jsem se se všemi pozdravil. To už tam přešlapovali i kluci z Nového Města pod Smrkem na čele s Tycim. No, a zanedlouho už nás čekala důkladná prohlídka při vstupu na stadion. Všechny osobní věci z kapes a tak. Nakonec toto osahávání absolvovalo 24 skalních a přišel i kouzelník Já. Přijela Praha, Střední Čechy, ze severu já a Tyciho hoši.
A pak už začal boj na hřišti i v hledišti. Na zápas moc lidí nepřišlo a ani kotel domácích nebyl nijak početný. Poločas skončil remízou a nic nenasvědčovalo tomu, že bychom měli odjet s prázdnou. Pouze Svačinář upozorňoval na to, že má z druhé půle obavy. My jsme počítali s tím, že góly začnou padat do branky, kterou jsme z našeho sektoru měli jako na dlani. Ale začaly padat na opačné straně. Naše fandění ale nesláblo, naopak s každým dalším gólem sílilo. Kotel burcoval Vlabos, v jeho spodní části řádili Mengi a Tyci, který kromě hlasivek nešetřil ani vuvuzelu a buben. Fíky jsme sice dostali od Bolky tři, ale děkovačka proběhla jako při vítězství.
Některým z nás se podařilo prostrčit ruku skrze síť a mříže a plácli si tak s našimi hráči. Naše vítězná série zkončila, takže v pátek proti Liberci nastoupí hoši ve žlutých dresech a v nich zase vyhrají.
Nejlepším hráčem byl vyhlášen Ondra Vrzal, který si na kraji obrany uhrál svoje. Fanouškem potom Vlabos, který strhával fandy ke skandování až do konce.

TROCHU OPOŽDĚNÝ KOMENTÁŘ : Minulý pátek jsem po přestěhování do České Lípy a následném desetidenním pracovním nasazení a vypjatém zařizování jsem měl ve čtvrtek konečně hotovo (to jsem nepočítal s tím, že od pondělka budu sestavovat novou obývací stěnu) a v pátek mohl vyrazit na svou milovanou Dukličku. Poprvé z České Lípy. Manželka jela navštívit rodiče Jirky Pažouta do Sobotky, takže mě hodila autem do Mladé Boleslavi, odkud jsem pokračoval sám na Černý Most autobusem. Na Julisku jsem dorazil s velkým předstihem a ještě bylo zavřeno. Když se konečně brány otevřely, vstoupil jsem do našeho chrámu a po chvíli zaujal místo v kotli.
Dlouho jsem tam seděl sám, než přišel Buchy. Ten mě informoval o utkání v Brně, které jsem z důvodu zařizování nového bytu velice nerad vynechal, i když snaha byla, ale místo v autě ne. Pak už se do kotle trousili další skalní fandové, mezi prvními Kouk z Ústí a již tradiční návštěvník restaurace U Topolů a Julisky, Maratonec z Olomouce.
Zápas s Baníkem se líbil, Dukla předvedla, zvláště v prvním poločase, slušný výkon, který se musel líbit i fanouškovi Nottinghamu Forest, který do našeho kotle zavítal a později si s Vlabosem vyměnil šálu. Nejlepším hráčem byl vyhlášen střelec druhého gólu Jan Svatonský, který byl velkým nebezpečím pro soupeřovu branku. Nejlepším fanouškem byla zvolena Katka, která po celý zápas neúnavně mávala vlajkou a moc jí to slušelo!

V pátek jsem si před důležitým zápasem vyšlápl 100 schodů pod Juliskou, stihl vyfotit Hopkirka, Maratonce a Mengiho pod znakem Dukly na hlavní bráně Julisky a nestihl si zvěčnit trenéra Komňackého, který tudy vcházel na stadion. U horních pokladen mi z objektivu unikl můj oblíbenec Václav Koloušek, který tady na Julisce ve žlutém dresu střílel krásné góly druholigovým brankářům v lize a prvoligovým v poháru.
Dalo se včera očekávat, že na páteční fotbal v chladném, deštivém počasí přijde slabá návštěva. To se podepsalo i na velikosti kotle, kde nás nakonec fandilo kolem dvaceti. Překvapivě přijely Louny, přijel Maxík z Nového Boru, nechyběl Kouk z Üstí, ani Maratonec z Olomouce. V průběhu utkání mě potěšili dvě věci. Dukla vsítila vedoucí gól a o přestávce při tradičním veřejném losování o cenu pro jednoho člena fanklubu vylosoval medvěd Mengi mne! Vyhrál jsem nástěnný barevný kalendář na rok 2013, který nafotily naše fotbalistky z Dejvic a Jižního Města.
Pan Hubáček mně položil tři otázky, na které jsem do mikrofonu odpovídal holými větami. Proto bych se k nim chtěl ve stručnosti vrátit. První otázka zněla, kdy jsem začal chodit na Julisku. Odpověděl jsem, že zhruba od roku 1966. Tady bych chtěl upřesnit, že v tomto roce jsem začal chodit na každý zápas a například za prvních deset let jsem vynechal z vážných důvodů pouze pět zápasů Dukly v Praze. Jinak jsem nepravidelně s tátou chodil na Julisku a předtím na Strahov mnohem dřív a zažil tak na vlastní oči nejslavnější éru Dukly a její slavné hráče na čele s Rudlou Kučerou.Druhá otázka zněla, který pohárový zápas Dukly na Julisce hodnotím jako nejlepší.Má odpověď zněla, že 4:0 se Stuttgartem. Tady bych pouze dodal, že tenkrát bylo 10 stupňů pod nulou a Juliska praskala ve švech. Ve třetí otázce se pan Hubáček zaměřil na ligu a ptal se, který zápas mně utkvěl v paměti. Má odpověď zněla: 4:0 se Slávií na Letné. K tomu bych dodal, že se skutečně hrálo na Spartě, tehdy vonící novotou, protože na Julisce se stavěla na stráni tribuna. V kotli Dukly bylo tehdy na 70 vlajkonošů, před koncem zápasu se nad náš kotel přesunul sešívaný kotel a začal skandovat:"Dostanete do držky!" Do držky jsme nedostali, protože po zápase jsme vtrhli do hřiště a objímali tam hráče. Pouze potom po odchodu ze stadionu po nás létali kamínky, kterými byl posypán nedodělaný východ na Letné. Pro naši malou skupinku chucheláků to ale ještě neskončilo. Vydali jsme se do centra města pěšky přes Letenskou pláň. V jednu chvíli někdo upozornil na slávistický kotel, který se nacházel asi 200 m od nás. Neprozřetelně jsem zvedl vlajku vysoko nad hlavu. V tu chvíli se dali sešívky do běhu a běželi na nás. Nečekali jsme na ně a začali zdrhat směr Letenské sady. Uměl jsem běhat rychle jen na krátkou vzdálenost, ale tenkrát jsem to bral ze stráně skrz křoviska mimo chodníky až dolů k Vltavě. Tam jsme doběhli dva dukláci, v patách s jedním slávistou. Ten se mně pak snažil vytrhnout vlajku, ale neměl šanci. Tak to by bylo k tomu.
Ve druhém poločase pátečního utkání šla Jihlava do vedení, Dukla před koncem vyrovnala a šla do náporu. Tlačila, dala neuznanou branku, takže máme jenom bod.
Nejlepším hráčem byl vyhlášen Tomáš Berger a nejlepším fanouškem Jirka Kibic, který byl nejaktivnější při "bitce" se sekuriťáky, kteří nás nechtěli pustit po tartanu k východu, takže jsme museli šlapat po schodech nahoru na tribunu i s maxidresem. Čest vaší práci, pánové!
Na závěr musím zmínit, že po děkovačce prošel nedaleko rozcházejícího se kotle Dani Chigou do hřiště a my začali skandovat jeho jméno. Zamával a začal se bavit s Vojtou Přeučilem. Někdo poznamenal, že s Duklou trénuje a na jaře by už za ní měl nastoupit.

Včera nás do Olomouce na ligové utkání vyrazilo z Prahy, včetně Říčan, devět. Takže v mikrobusu nebylo ani jedno volné místo a Hopkirk, který dává zájezdy na fotbal dohromady, musel zůstat doma v Hradci. Svým vozem sice na zápas cestoval Wrip, ale tentokrát ze Žamberka, odkud přivezl dva dukláky, a cestou ještě přibral Perníkáře z Litomyšle. Od Bruntálu přijel Šue s Davidem a kolik dalších ze čtyř mě neznámých moraváků přivezli, netuším.
Morava nás přivítala sluníčkem, které nám dvaceti kotelníkům pak v 1.poločase svítilo do očí. V kotli nám bylo docela horko a nebylo to pouze slunečními paprsky, či nátlakovou hrou domácích, ale i alkoholem barvy zelené a kozlem v plechovkách, propašovaných do mikrobusu. A to ještě Maratonec, bydlící 5 minut od stadionu, zorganizoval v našem sektoru ochutnávku domácí slivovičky.
Dukla začala dobře, prvních 20 minut předváděla fotbal, lahodící oku fanouška. Rychlé přihrávky na jeden dotyk, bez zbytečných ztrát míče, rychlé akce po křídlech, nebezpečné centry. Po dvaceti minutách nás však domácí začali přehrávát a měli více ze hry. Na našich kopačkách přibývalo nepřesností, dostali jsme nešťastný gól
a domácí byli na koni.
O přestávce jsme někteří doplnili kalorie, jiní hladinu alkoholu v krvi. Ti nejvíce posilněni, Mengi v kraťasech, Vlabos fandící o berlích, s jednou sádrovou ponožkou na pravé noze, DC4, Michal a další, začali fandit s větší vervou. Nesrazil nás ani druhý gól Olomouce, nýbrž naopak. To už měli hlavní slovo Mengi a Vlabos. Mengimu zhrubl slovník a stále více žádal od Dukly alespoň snížení stavu. Ten nakonec padl v závěrečných minutách. Při našem tlaku pak přišly i šance, ale výsledek se nezměnil.
Po zápase došlo i na děkovačku, i když prostrčit dlaň skrz mříž a pletivo, po kterém se Mengi vyšplhal a snažil se ho prokopnout, nebylo jednoduché.
Náš sektor jsem opouštěl jako poslední a úplně sám. Před stadionem už byl v "péči" policistů do půl těla vysvlečený Mengi. Naštěstí kontrola dokladů netrvala a po chvíli ho propustili. Když jsme po přechodu přecházeli ulici, právě kolem projížděl Wrip a on i osádka vozu začali z okének skandovat:"Žlutý balet". Nedaleko stojící policisté si mysleli, že se začíná rozdmychávat konflikt mezi fanoušky a nebezpečně se přiblížili.
Nebýt porážky, mohla být naše zpáteční cesta ještě veselejší, než byla. Nejlepším fanouškem byl vyhlášen Mengi, který po celý zápas burcoval kotel k ještě větší aktivitě, a nejlepším hráčem střelec gólu Petr Malý, kterému vycházely přihrávky za obranu a který několikrát vystrašil svojí střelou domácího brankáře.

Mengimu blahopřeji a to že byl nejlepší on,je patrné s fotek.

díky

V pátek jsem dorazil na Julisku opravdu brzy. Třeštila mi hlava, protože jsem celý den na internetu vyhledával byty na prodej. Budeme se totiž stěhovat z Prahy a pravděpodobně brzy. Samozřejmě mě zajímala místa s dobrým spojením do Prahy. Proto u mne vyhrává Příbram. Tu mají za soupeře skoro všechny kategorie Dukly, včetně žen z Julisky i Jižního Města. Příbram, ať chceme, nebo ne, je fotbalové město, jiným sportům se zde kupodivu nedaří. A podívejte se, jaké soutěže hrají jejich žáci a dorost.
Prvního, s kým jsem se před Juliskou potkal, byl drobný, menší muž s červenou kšiltovkou, který mě pozdravil jako první a kterého jsem neznal. Nahodil řeč a říkal, že je bývalý prvoligový fotbalista, člen ligových kanonýrů. Koukám na něj, on si sundal čepici, ale mně nebyl povědomý. Pak z něho vylezlo, že je Petr Janečka, hráč Zbrojovky Brno v dobách její největší slávy, reprezentant. Není to dlouho, co o něm psal Sport, že se stal bezdomovcem. Tak mu říkám:"Ty jsi byl na dně..." a on odpověděl, že stále je. Dále mi řekl, že chlapi z firmy mu volali, ať přijede Prahy, že je tady nějaká práce. Ale, že nikdo nepřijel. Tak prý volal Kozlovi a Bittengelovi o lístek, aby mohl na fotbal. Pozval jsem Petra k nám do kotle a s tím jsme se rozloučili. Za půl hodiny jsem ho ještě zahlédl postávat na vzdálenějším rohu parkoviště proti horním pokladnám. Pak se po něm slehla zem a na stadionu jsem ho neviděl.
Na Votroky přišlo na Julisku málo lidí, stejné to bylo v kotli. Čítal asi 25 lidí, nechyběl Kouk ze severu, z Olomouce přijel se svou ochutnávkou Maratonec, z Kladna po delší době MartinStep. Objevila se i Duklička. Sledovali jsme důležitý zápas o únik ze spodních pater tabulky, který moc radosti a kvality nepřinesl, ale jsme zase vyhráli. Nejlepším hráčem byl vyhlášen Antonio Romero, který na kraji obrany nahradil hodně kritizovaného Pavla Haška, a nejlepším fanouškem Maratonec za dobře zorganizovanou ochutnávku patnáctiletého produktu.