Ano, ten článek je inspirující. Dal by se nazvat taky: "Jak jsme vehnali Á-čko Dukly do kopřiv".

Ve včerejším odloženém utkání s Brnem nic nenasvědčovalo tomu, že bychom se soupeřem měli mít větší problém. Zvláště poté, co Zbyněk Pospěch vsítil už v 9.minutě první gól. A přišli další šance, ovšem další branku jsme přidali až v závěru poločasu.
Ovšem, ve druhé půli se děly věci. Hlavně po kontaktních gólech Brna a v závěru zápasu nás hosté dost mleli a naši hráči jen s velkým vypětím dokázali jejich akce zastavovat. Klikou bylo,že se Brnu podařilo dvakrát snížit a nikoliv vyrovnat.
Ale asi bychom neměli takové starosti ve 2.poločase, kdyby naši hoši v době, kdy se hráči Zbrojovky tlačili k naší brance,, proměnili velké šance z rychlých protiútoků. A nemuselo dojít k hektickému závěru, kdy se hrálo uvnitř i vně našeho pokutového území, kotel skandoval dlouhou dobu "Pískej konec!" a po závěrečném hvizdu se většina našich fotbalistů sesula k zemi a zůstala ležet. Bylo to opravdu vydřené vítězství.
Nejlepším hráčem zápasu byl zvolen Néstor Albiach, který přihrál na první dva góly a třetí pověsil pod vingl sám a nejlepším fanouškem pak Radim Homokláda, který svým nezaměnitelným hlasem a gesty zkušeného ultras patří k vůdcům kotle. Radima jsem si poprvé všiml v Příbrami, kam jezdil na Duklu po vlastní ose, přicházel do kotle na poslední chvíli s úsměvem od ucha k uchu. Radim se objevoval i na domácích zápasech Dukly v Pražském přeboru a také s námi jezdil na zápasy české reprezentace po celé Evropě.
Obklopeni skupinkami mládeže z různých oddílů Dukly, nás v kotli fandilo kolem dvaceti. Skupinky seděly i na tribuně a mladí si tentokrát přinesli i transparenty. Zahlédli jsme tam i fotbalistky Dukly Jižní Město, dorostenky, žákyně Dukly Praha a další a další...
Už v pondělí odjíždím do Ostravy a doufám, že ve středu nebudeme na Bazalech v našem sektoru s Renčou sami. Ještě nevím, kdy se budu vracet do Prahy, ale určitě budu v sobotu v Mladé Boleslavy na našich mladších dorostech a stoprocentně nebudu chybět v neděli na Julisce. Fotky a pár slov o zápase na Baníku zveřejním až na konci týdne.

Stejně jako jihlavští fanoušci, i já jsem vyrazil na stadion v Jihlavě z náměstí T.G.Masaryka, ale toho českolipského. A stejně jako cestu z Prahy do Jihlavy, tak i z české Lípy do Prahy jsem absolvoval mikrobusem, který je tady na Severu vypravován na některé spoje, Skoro celou cestu z Prahy na Vysočinu pršelo a přestalo až někde za Brodem.
U vchodu do našeho sektoru nás prohlíželi těžkooděnci v černém, z čehož je patrné, že sekuriťáci byli vystrojeni podobně jako policisté a já je ani nerozeznal. V sektoru pro hosty téměř nic nového, pouze prostor za brankou byl vyplněn travnatým kobercem a na dvou místech byla zvednutá síť, která brání vhazování předmětů na rozcvičující se náhradníky. Takže ten, kdo si našel v sektoru ten správný schod ve správné výšce, viděl malým průzorem docela obstojně na půlku hřiště. Takže v první půli jsme viděli tři velké šance Dukly a ve druhé marnou snahu domácích ohrozit Filipa Radu. Na rozdíl od Hradce tady jsme měli velmi dobrý servis, co se týče donášky točeného piva i opékané klobásy.
V kotli nás moklo téměř dvacet, do toho počítám i Hopkirka, který se tradičně dušoval na tribuně a přinesl nám také tradičně několik fotbalových programů. Poprvé jsem v kotli viděl studenta z Budějovic, který se přestěhoval do Prahy a začal fandit Dukle. Nejlepším fanouškem byl zvolen Rudla Wrip, který tradičně fandil s bubínkem a vlajkou současně. Ale měl kliku, protože díky malé postavě nedokázal pěstí sestřelit skleněné kryty od stropních světel na WC, a měl špatnou obuv, takže nedokázal vykopnout z pantů ani jedny dveře tamtéž. Jinak by ocenění získal někdo jiný...
Po odchodu ze stadionu došlo na parkovišti před Lidlem k incidentu, který vypadal jinak, než se nakonec ukázalo. Z okénka jednoho z mnoha odjíždějících jihlavských vozů zařval muž ve středních letech na skupinku našich ultras:"Pražské kurvy!" Bleskově zareagoval Vlabos, sáhl do okénka a serval neurvalci z hlavy čepici. Tu pak vrátil Mengi, který patřil zřejmě mezi ty, kteří nezaregistrovali počátek celého konfliktu.
Nejlepším hráčem byl vyhlášen Tomáš Borek, autor našeho gólu. Po návratu z Jihlavy jsem zůstal v Praze a dnes sledoval tři zápasy přípravky, žen a dorostu, a už se těším na středu do Berouna, pokud nebude pršet, na mistrovské utkání našeho staršího dorostu.

Tondo, píšeš to tak, že jsem, cituji: "... kvůli postavě nedokázal ...." To vypadá, jako kdybych se o to pokoušel, ale nepodařilo se mi to. Je to zavádějící a nepřesné. Navíc špatné.
Víc se ohrazovat nebudu. Jsou však věci za které se stydím a to i přesto, že jsem při nich nebyl účasten.

Ještě před včerejším zápasem mě u sochy J. Masopusta čekala přednáška od mne neznámého chlapíku na témata: Prospěšnost Dukly pro československý fotbal, komunistický klub Sparta, nejlepší českoslovenští trenéři v historii, výstřelky hráčů Sparty na veřejnosti za socialismu, skvělá práce komunistické rozvědky...
A pak šup na Julisku, už v doprovodu Betmena. Hned za bránou jsme obdrželi k Hlasateli poukázku na Gambáč za 5 Kč v okolí Julisky. A hned poté hurá ke stánku se suvenýry Dukly a nákup černého trika s obrázkem fotbalisty ve žluté barvě a znakem na prsou.
Kotel se postupně zaplňoval a těsně před začátkem utkání se ještě rozšířil o některé žáky a dorostence Dukly z těch, kteří v rámci akce "Společnou cestou" přišli s rodiči (ti nejmenší) a funkcionáři na Julisku. Myslím si, že polovinu tvořili mladí z Dukly Jižní Město. Potěšilo, že přišel kompletní tým třetiligových krásek právě z tohoto klubu.
V našem sektoru to hučelo od začátku, přijely Louny, Olomouc, Český Brod, Liberec, Krkonoše, Kladno, Poděbrady, Portsmouth a další. Hrál se oboustranně útočný fotbal, při kterém jsme více šancí měli my. Olomouci patřilo prvních 15 minut druhého poločasu, kdy nás přišpendlila na naši polovinu, ale z této převahy vytěžila pouze jednu šanci, kterou vyškrábl spolehlivý Filip na roh. Tuto hanáckou čtvrthodinku ukončila největší šance utkání, kterou po úniku a centru Pavla Haška neproměnil Zbyněk Pospěch.
Zápas tak skončil nerozhodně a myslím, že nakonec s rozdělením bodů byli spokojeni všichni. Nejlepším hráčem byl zvolen Pavel Hašek, který svými průniky a centry z pravé strany znamenal největší nebezpečí pro soupeřovu branku.
Na Julisce nám tentokrát chyběl náš maskot, přestože Lukáš Mengi byl přítomen a fandil, co to dalo. Na dnešním dvojzápase našich mladších dorostů v Liberci jsem se dozvěděl, že Mengi se už v medvědí kůži na Dukle neobjeví kvůli incidentu na hlavní tribuně v utkání s Jabloncem, kde prý neměl zasahovat...
Nejlepšího fanouška si vymodlil DC4, který věnoval všechny síly k tomu, aby Dukla získala plný počet bodů, a po zápase byl na pokraji fyzického a psychického zhroucení. Duklák po všech stránkách !

Tak já s dělbou bodů spokojenej nejsem.

Tak, já před utkáním tvrdil, že pokud ve dvou zápasech s Olomoucí a Jihlavou budeme mít 2 body, budu spokojen. Pokud bude bodů víc, budu velmi spokojen!

Tondo, děkuji za slova uznání. Moc si toho vážím, protože jsou od dlouholetého, ryzího Dukláka.

Na Hradec jsem včera vyrazil přes Schulhoffovu, kde si to rozdala naše U17 a U16 s Meteorem. V metru při cestě na sraz výjezdu jsem potkal paní plakátonosičovou ve žlutém dresu pod rozepnutým šedivým sakem. Svěřila se mi, že dlouho nebyla na Dukle, protože jí dcera řekla, že dělá rodině ostudu! Smrt dcerám!
XXL mikrobusem nás do Hradce přijelo 17. Chvíli nám trvalo, než jsme za pomoci policistů v civilním autě, kteří u nás zastavili, dorazili do našeho sektoru. V něm se nic nezměnilo. Staré eternitové lavice, kadibudky, pivo nealko, vedro jako kráva. Nakonec nás tam dorazilo 30 a na většinu působilo asi to vedro a vcelku nezáživná hra v 1.poločase. Vlabos s Mengim burcovali levou stranu kotle, takzvanou Koukovu, ke skandování, neboť ta pouze KOUKala a KIBICovala. Úroveň nepozvedl ani Hopkirk, který tradičně neseděl v sektoru pro hosty, a který se nabídl, že přinese klukům objednané desetistupňové pivo z tribuny. Ovšem, ještě než Hopkirk přišel s pivem, dostali avízo pořadatelé a nainstalovali na přístupové cestě k našemu sektoru zábrany. Takže pivo musel vypít sám, nebo jak? Vlabos pořád řval:"Ruce, ruce!", ale zlepšení přišlo až ve 2.půli po vstřelení našeho prvního gólu.
Vlabos za svoji aktivitu byl vyhlášen nejlepším fanouškem a těsně porazil Mengiho. Tady rozhodovaly opravdu setiny promile. Druhý poločas byl po všech stránkách vydařený. Za prvé, všechny góly padly do branky u našeho sektoru, a za druhé, ještě nikdy se nastalo, aby všichni střelci se běželi radovat z gólu do rohu k našemu sektoru.
Pár minut po druhé brance se dal hradecký kotel do pohybu a postupoval kolem hrací plochy stále blíže k nám. Někteří kluci začali přemisťovat vlajky z oplocení do nitra sektoru. Ale Votroci se zastavili u půlící čáry v prostoru kudy nastupují týmy na hřiště, či odcházejí do šaten, a kde se také poblíž nacházejí lavičky. Hradecký kotel začal skandovat:"Plíšek ven! Plíšek ven!" Jejich skandování gradovalo, když do šaten odcházel právě trenér domácích. A když z placu odcházel tým Dukly s trenérem Kozlem, neslo se nad jejich hlavami skandované:"Dukla Praha"! Na to náš kotel odpověděl skandovaným:"Zdravíme Hradec!"
A to byla vlastně tečka za zápasem. Stejně jako loni nás u vchodu čekali těžkooděnci, tentokrát ale za účelem ochrany před případným napadením. To se nekonalo, takže jsme se rozloučili s poděbraďákama, nastoupili do mikrobusu a vydali se do Prahy. Na cestě Vaniš stále hledal dva rohlíky se salámem a podezíral kdekoho, že mu je scizil. Když se zastavilo u pumpy na čůrání, zjistilo se, že na nich celouz dobu seděl. Takže z rohlíků měl placky. Abych nezapomněl, dnes po cestě tam i zpět se slavilo, narozeniny měl pravidelný účastník výjezdů DC4. Tak ještě jednou všechno nejlepší, Zděnku! Ještě zbývá prozradit, kdo se satal nejlepším hráčem. Je to Honza Vorel, který velel defenzívě a hradečákům nic nedovolil.

Tak od pátku mně začal fotbalový ráj. Manželka totiž zavřela dveře a pusu a odjela do lázní, kde stráví měsíc a poté se přesune do Ostravy, takže se prakticky spolu uvidíme až na utkání Baník Ostrava-Dukla Praha na Bazalech 22.května a pak do toho zase začne mluvit.
V sobotu rána jsem vyrazil vůbec poprvé do Ruzyně, abych zhlédl před odpolední ligou naši U15 a U14. Měl jsem představu, že ruzyňský areál má trochu úroveň, ale zklamal mě. Za to mě nezklamaly oba naše žákovské týmy, které nastříleli v žákovské lize Litvínovu dohromady 16, většinou nádherných, gólů. Po druhém zápase mě Vašek, který společně s rodiči žáků sledoval obě utkání, odvezl na Bílou Horu na tramvaj a já se pak pomalu přesouval na Julisku. Jak to v poslední době praktikuji, vzal jsem to přes nový Kaufland v Podbabě a pověstné schody pod Juliskou.
Když se mi je podařilo pomalu zdolat, u sochy Josefa právě rozhazoval rukama Pippo z Náchoda, který něco vysvětloval Betmenovi. Po nevelkých pauzách se pak objevily Louny, Poděbrady, Hradec...
To už na sluncem ozářené Julisce se v našem sektoru nacházel Český Brod, Černošice a i nějaký ten Pražák si tam připravoval fidlátka na těžké utkání s favoritem z Jablonce. Jako poslední dorazili do kotle ti, kteří to mají do kotle nejdále. Moraváci Šue, Šternberák, Maratonec, Tomašta s Pindulenkou, ze severu Venca Tyči, z Varů Čany s doprovodem.
Kotel v sobotu fandil kvalitně, trochu nás zchladil vedoucí gól hostů. Okamžitě nás však rozpálil fanda Jablonce, patřící ke skupince lidí, která seděla na hlavní tribuně v předních řadách nedaleko od nás. Nejdříve na něho ragoval Riči, pořádně ho seřval a pak ho poslal někam. To evidentně nestačilo Vlabosovi, který přešel od slov k činům, v patách s Pippem a DC4, který také nešel pro ránu daleko. Na scůdky už se nevešel Herschel, ani Čany, neboť schůdky obsadili až teď aktivní pořadatelé, aby zabránili krveprolití. Jak se tam ale dostal medvěd, to nevím. Prosmýkl se i už posilněný Pippo, před kterým začal ustupovat nějaký chlápek s dvěma dětmi. Pippo se pak sápal na dalšího týpka, já fotil jako divý, takže ani nevím, pod čím jej Pippo chytil. Situaci pak uklidnili nervózní pořadatelé a také góly, které začaly padat do sítě Jablonce. Za to, jak se Vlabos vypořádal s touto kritickou situací a jak velel celé akci, vedoucí k pacifikaci narušitele, získal cenu pro nejlepšího fanouška.
Naši chlapci nakonec na hřišti soupeře roztříleli, splnily vyvolávané přání kotle a nasázeli mu bůra. Nebylo to ale lehké utkání, Jablonec v některých fázích utkání nepříjemně kousal. Ale závěr zápasu a následnou děkovačku jsme si náležitě užili. Horší to bylo s volbou nejlepšího hráče našeho týmu. Bylo více adeptů, nakonec se rozhodovalo mezi dvougólovými střelci. Nejlepším hráčem byl vyhlášen Néstor, který s přibývajícími paprsky ožívá ve hvězdu týmu.
Teď už se můžeme těšit na Lízátka a věřit klukům, že Votroky slíznou stejně fajně jako Baumit.