Pořadatelský propadák jsem tušil už odpoledne, když jsem šel kolem hordy individuí čekajících u dolního vchodu na ovestování. No a když to začalo bouchat vedle mne, tak jsem šel (utekl) dokoukat mač v televizi. Sice jsem se v duchu zařekl, že na prvoligovou Julisku letos už nepáchnu, ale asi to nevydržím.

Pochopím,že se pronese světlice,petarda a podobná pičovina,ale host v šále svého klubu,dresu,kšiltovce apod.patří mimo normální divaky,jako Duklak si přeju mastnou pokutu a to už z toho důvodu,aby se to neopakovalo,pul miliónu je adekvatni a souhlasím s tím hopkirkem,má pravdu,diváci se vracet nebudou..

Neradi jsme se Setňou a Wripem odjížděli z Kunratic, kde právě vsítila Dukla Jižní Město v utkání Pražského přeboru béčku Motorletu pátý gól. To běžela 46.minuta. Mířili jsme na Opatov, kde byl sraz před výjezdem na Hanou. Ten platili po nepovedeném výsledku na třetiligových Domažlicích naši fotbalisté. Z Prahy nás nakonec odjelo deset, kromě kluků z Prahy jeli i fandové z Kutné Hory, Brandýsa, Milovic a Řičan. Sponzor fanklubu nám na cestu dodal krabici kuřecích řízečků a čokoládových bonbónů, Setňa přidal zavařovanou papriku a Riči tekuté švestky. Takže velká pohodička.
V Olomouci nás pak čekali kluci z Českého Těšína, Kroměříže, Krnova a Černošic. Celkem nás bylo v kotli dvacet. Fandili jsme jak diví, ale naši kluci ve žlutých dresech hráli "tužku". Mladíci v modrém nás převyšovali ve všech směrech a nedali nám žádnou šanci. O našem výkonu škoda psát. Nás občas naštvali i sudí, hlavně pomezní, který mával pod naším sektorem. V jednu chvíli si s ním chtěl popovídat i Ruda Wrip, ale bylo to zbytečné. Tak na něj začal Fanda Fotbalu chrlit polštinu a pusa mu jela alespoň tři minuty.
Jediným pozitivem na naší straně bylo střídání v 62.minutě, kdy na plac přišel David Douděra z naší juniorky. Byl tak prvním hráčem této kategorie, který dostal šanci v ligovém zápase.
Na zpáteční cestě poznamenal Mário:"Máme nejslabší tým od postupu do ligy." Má pravdu, ale je to pochopitelné, když letos odešlo z Dukly tolik hráčů. Já z toho, jak se zatím prezentuje náš tým, viním pana majitele Petra Pauknera. Na nedávné setkání hráčů s fanoušky přišel i jeho bratr. Tam jsem mu v diskusi kromě jiného řekl asi toto:"Vy každý půlrok prodáte nejlepšího hráče, aby jste vydělali nějaký ten milion na činnost klubu. Ale kdyby jsme ty hráče neprodávali, máme dnes tým, který bude hrát evropské poháry. A za účast v evropském poháru dostaneme víc peněz, než za prodej hráčů." Bratr pana majitele mně odpověděl toto:"Kde berete tu jistotu, že budeme hrát poháry?" Tuto větu v průběhu další diskuse zopakoval ještě jednou, já na ni ale nereagoval a pokládal jsem v diskuzi další otázky. Dnes bych mu ale odpověděl a má odpověď by zněla asi takto:"Teď jsme téměř v beznadějné situaci, tým není konkurence schopný, hráči nezvládají základní fotbalové dovednosti, prodejný žádný není a nebude. Zbývá nám jenom doufat, že se v lize najdou dva týmy, které jsou na tom obdobně a od kterých si udržíme odstup."
My, co pravidelně jezdíme s Duklou na výjezdy, nejsme ze situace nijak nadšení, ale tým nezatracujeme a naší podporu bude mít neustále. Víme, že v brzké době těžko nějaké body do tabulky získáme a vzhlížíme až na rozhraní října a listopadu, kdy máme venku jednoho a doma dva hratelné soupeře v řadě. A já ještě doufám, že se nám povedou dva poslední zápasy podzimu, které se oba hrají na Julisce.

Jsem fakt nasranej,teď čekám další výprask a to od Sralty 1-5 a pak v Liberci 3-1 au au

Jsem opravdu znechucen

Na ligu jsem s třemi taškami dorazil z letiště Václava Havla na poslední chvíli, ale nástup obou týmů na zelený pažit mně neutekl. Dukla začala, jak už bývá na Julisce skoro tradicí, dobře, a v úvodu zápasu se ujala vedení 1:0. Druhý gól mohl brzy následovat, ale Zizu ze tří metrů neuvěřitelně netrefil branku s bezmocným gólmanem na brankové čáře. Dukla by pak za normálních okolností mohla dát Baníku bůra a fanoušky navnadit pěknou kombinační hrou. Jenže opak byl pravdou. Baník převzal iniciativu, byl rychlejší, přesnější a méně kazil. Jak poznamenal Peco: Je to čekání na gól (v naší síti). Naštěstí se tak nestalo, Ostrava měla za celý zápas minimum šancí. A Honza Holenda přidal dvacet minut před koncem druhý gól. Při děkovačce jsem mu pak řekl, že roste pro reprezentaci. A proč ne, když ta nedává góly. Brzy z ní vypadne Krmenčík a pro Johnnyho tam bude určitě místo.
Páteční termín a zklamání z porážky ve vyhraném utkání v Jihlavě se podepsalo na počtu fanoušků v kotli. Z těch, co trpěli na Vysočině, chyběl ale málokdo. V pátek nepřijeli hlavně přespolní a tak nás v sektoru bylo kolem třiceti.
Teď čeká fandy a hráče Dukly perný anglický týden, zvláště proto, že v Domažlicích a Olomouci se nám nedaří. Chtělo by to alespoň jednu výhru, když to jinak nepůjde. Já bych dal přednost třem bodům z Olomouce !

Tak to já jsem maximalista. 6 bodů v tomto týdnu. Proč se bát a držet při zdi?

Nemám slov. Věděli jsme, že když Jihlava nutně potřebuje body, že je od nás dostává. Proto je pro Duklu nepříjemným soupeřem. Ale také jsme věděli, že když zvládneme Jihlavu a následně doma Baník, což nebylo nereálné, tak se rázem v tabulce ocitneme mezi elitou. Ale první půlhodinu jsme předvedli na Vysočině horší hru, než Slavia se Spartou dohromady. Jihlava kopala snad osmnáct rohů, na naší branku létala jedna střela za druhou a Filip Rada se mohl přetrhnout. Naštěstí se vše odehrávalo na druhé straně hřiště, takže to šlo trochu mimo nás. Od 21.minuty Jihlava vedla, proměnila až pátou vyloženou šanci. Naštěstí, ránu z pravé strany, vyslanou Honzou Holendou, tečoval domácí bek a gólman neměl šanci. Po tomto gólu poznamenal Betmen, že to je náš první gól v Jihlavě, který viděl !
Druhý poločas už byl z naší strany koukatelnější, ale zase měl kotel chyby naší defenzívy a hašení Filipa Rady jako na dlani. A řeknu vám, vidět naše zkušené hráče posílat před naším velkým čtvercem míče soupeři, to je pěkně na nervy. Ale když dal devatenáct minut před koncem gól Zizu, byly naše chyby zapomenuty a jen jsme sledovali časomíru na světelné tabuli nad námi. Ale čas se šinul pomalu a tak jsme zase viděli spoustu dost nepochopitelných, zkažených přihrávek a několik skvělých zákroků Filipa Rady.
No, a pak přišla ta hrůza. Dvě minuty před koncem vyrovnávací gól Jihlavy a ve druhé minutě nastavení třetí míč v naší síti. To byl pro náš kotel neuvěřitelný šok! Já se rozklepal jak osika děvčatům v kotli tekly slzy.Ohromnou radost ze 71.minuty a minut následujících vystřídal velký vztek a zároveň smutek ze zmařených šancí dostat se v tabulce na výsluní. A nic na tom nezměnil vyrovnávací gól v poslední vteřině zápasu, který ale nebyl uznán, nevím proč.
Opět jsme na Vysočině, která se plácá na konci tabulky, ztratili všechny tři body. Opět jsme se tam cítili velmi špatně. Hřiště daleko, drobný déšť celý zápas. Naši fanoušci se sjížděli do Jihlavy ze všech stran. Busem z Prahy dorazili pražáci, kluci z Poděbrad, Lysé, Brandýsa, po vlastní ose pak přijeli fandové z Brna, Dobrušky, Pacova, Českého Brodu. Celkem nás ten podvečerní thriller vidělo šestadvacet. Nevím, nevím, kolik se nás zúčastní dalšího výjezdu do Olomouce a jak se naše porážka v Jihlavě projeví v návštěvnosti na Baník.
Všichni si teď musíme vyčistit nějakým způsobem hlavu, já to řeším cestou za sluncem na Jadran. Ale v pátek budu, jestli mě neklepne pepka, zase na Julisce.

V noci mě pes pochcal hlavu,ach jo.Ráno jsem se opařil kafem a málem na citlivém místě,pěkne to začínalo a to jsem ještě netušil co bude následovat a konečné resumé?Vedeme 1-O a pak nesmyslná penalta domácich a pak náš vyloučený a vítězný gól domácích.

Snad jsi v pohodě kamaráde,je to jen sport,příště sundáme zajebané chachary